O chovu činčil
Činčilku je třeba chovat v kovové kleci, aby si nemohla prokousat cestu ven. Proto vyberte takový typ klece, ve kterém bude mít vaše zvířátko pohodlí a dostatek prostoru.
Dráty klece by neměly být ničím natřeny ani pokryty plastem (jinak jej vaše činčila ohlodá). Pokud potřebujete vaše zvířátko držet více než několik hodin v přenosce (ve které si může prokousat cestu ven), je třeba pokrýt vnitřní strany přenosky drátěným pletivem.
Existují takové klece, které jsou vybaveny drátěným roštem a podnosem na zachytávání trusu. Kupte si takovou klec, která nemá otvory větší než 25 x 50 mm. Divili by jste se, jak malým otvorem může činčila prolézt. Pokud se chystáte činčily chovat, budete potřebovat klec, která má otvory maximálně 15 x 25 mm (kvůli mláďatům).Jiný typ klece má vysouvací podnos s podestýlkou, po které se činčila může pohybovat. Tento typ klece se neudržuje v čistotě tak snadno, ale je doporučovaný většími chovateli. Ti tvrdí,že z hlediska bezpečnosti je pro tlapky zvířete vhodnější tento typ klece a mláďata si v podestýlce snadno udrží tělesnou teplotu. Pro chov je tedy lepší používat druhý typ klece. Pokud používáte rošt, otvory v něm by měli být 15 x 15 mm nebo menší. Bylo zaznamenáno několik zranění končetin při použití roštů s většími otvory.
Pokud chováte jednu činčilu, měli byste čistit klec jedenkrát týdně. U klecí bez roštů je někdy třeba klec čistit častěji, abyste zabránili případné bakteriální infekci. Savý papír má dobrou absorpci a pokud udržujete klec čistou, nezapáchá. Můžete jej posypat jedlou sodou, abyste neutralizovali případný mírný zápach a pokud objevíte kout, kde činčila ráda vykonává svoji potřebu, můžete je posypat silněji.
Pokud nemáte klec s drátěným dnem (roštem),je možné použít na absorpci hobliny z měkkého dřeva.
Abychom nezapomněli - měli byste občas klec preventivně desinfikovat chlorovými desinfekčními prostředky, abyste zabránili případné tvorbě bakterií. Stejně tak to udělejte v případě,že činčila dostala bakteriální infekci. Je však důležité během takové činnosti vaše zvířátko přemístit jinam a po proceduře klec pořádně opláchnout čistou vodou a nechat uschnout. Někteří odborníci tvrdí, že na údržbu postačí jen horká voda.
Pokud jste si už zvolili klec, chce to najít vhodné místo v domě, kam ji umístíte, aby to vašemu zvířeti vyhovovalo.Během zimy by jste měli zvíře chovat mimo dosah studeného průvanu a v letních měsících mimo dosah přímých slunečních paprsků. Je třeba zajistit dostatečné větrání. Vyčerpanost je častý problém, který doprovází činčily ve velkém horku.
Ujistěte se, že v dosahu není žádný elektrický vodič. Jinak jej vaše činčila přehlodá.
Páření a mláďata činčily
V první řadě je třeba mít jistotu, že máme skutečně pár. Samička má těsně pod řitním otvorem "papilu", kam ústí močová trubice; připomíná trochu penis samečka, ale je menší a hlavně je velmi blízko řitního otvoru. Mezi ní a řitním otvorem je malý kousek bez srsti; v tomto místě se nachází vývod pochvy, ale ten je kromě říje úplně zavřený, takže se zdá, že tam už nic není. Penis samečků je větší než ona "papila" samiček a hlavně je dál od řitního otvoru; mezí ním a řitním otvorem je normální, řídce osrstěná kůže. Samci činčil nemají šourek, varlata jsou uložená v tříselném kanálu a jsou proto dokonale schovaná. Pouze v době páření sestupují do podkoží a jsou zřetelná (průměr 0,5 - 1 cm).
Říje a páření
Pohlavní život činčil začíná poměrně brzy. Mezi 4. a 8. měsícem života. V 5.měsíci mívají činčily hmotnost 400 - 430 g. Do chovu by se však měly použít až po 8.měsíci, kdy jsou i tělesně dospělé a váží okolo 450 g. O činčilách se říká, že jsou sezónně polyestrické, tzn., že se jejich říjový cyklus v určitou roční dobu zastaví (nebo se prodlouží intervaly). Výsledkem by mělo být to, že se mláďata budou rodit pouze na jaře nebo v létě, kdy je dostatek potravy a příznivé klimatické podmínky. Samice by tedy měly mít říje převážně na podzim a mláďata se pak budou rodit brzy na jaře. Samice pak stihnou ještě jeden vrh, který se jim narodí v létě. Z mých zkušeností tomu tak u činčil chovaných v zajetí není (předpokládám, že je způsobené tím, že se jim uměle svítí a dny se proto nezkracují, jako venku, takže činčila vlastně "nepozná", jaké je roční období). Mláďata se proto rodí kdykoli, může se stát, že samice stihne za rok i 3 vrhy, což však není dobré, protože ji to příliš vyčerpává. Po druhém vrhu by měla dostat pár měsíců "klid".
Říje samičky se objevuje v intervalech 24 - 45 dní, a trvá asi 3 - 5 dní. Kromě toho, že v době říje je samička k samečkovi velmi přítulná a často se mu doslova nabízí, lze poznat říji i pohledem na "zadeček". Mezí řitním otvorem a "papilou" se objeví otvor do pochvy. Kromě toho samice vytlačí také "říjovou zátku", která má želatinózní konzistenci. Obvykle se však "ztratí" v podestýlce klece.
V době, kdy samička začne říjet, se obvykle změní i chování samečka. Začne být velmi hlasitý (charakteristické "kuňkání"), neustále samičku pronásleduje a ocáskem provádí velice zajímavé pohyby: jako by jím zametal po zemi, ocásek se mu přitom kroutí jako hádě. Ve správnou chvíli sameček na samičku skočí, a to i několikrát, dokud ho samička nezačne odhánět. Obejme ji předními tlapkami a často se jí zakousne do kožíšku na krku. To se někdy samičkám nelíbí, především mladým, a mohou i hlasitě protestovat. Samotný akt není příliš dlouhý, o to delší je očista samečkova přirození po něm. Za několik hodin po úspěšném oplození vyloučí samička hlenovou zátku. Je to asi 3 cm dlouhý váleček průsvitné bělavé barvy a tuho-elastické konzistence. Velmi často je však zahrabaný do podestýlky a majitelé si ho ani nevšimnou nebo ho samička pozře.
Další hlenové zátky jsou pěkně vidět například na adrese http://www.maddogsonline.co.uk/breeding/Breeding-report5.htm.
Naše činčilky žijí v párech celou dobu společně v kleci, takže obvykle oplození nepostřehneme. Dochází k němu totiž nejčastěji v noci. Několikrát jsme však připouštěli samičku samečkem, který s ní v kleci nežil natrvalo. To jsme si pak "celou akci" užili v přímém přenosu v předsíni.
Březost
Činčily jsou březí přibližně 111 dní (tedy asi 16 týdnů). Velkého bříška si lze všimnout asi od 90. dne březosti (tedy asi 3 týdny před porodem). V této době už jsou také zvětšené a narudlé bradavky. Jinak lze březost zjistit rentgenem (což nedoporučuji vzhledem k jeho škodlivým účinkům na nenarozený plod), pokud je někdo zkušený chovatel, pak může prohmatat bříško samičky a plody tam najde prý od 60. dne. Já sama to však neradím, protože nešetrné nebo nesprávné prohmatání může způsobit potrat. Údajně nejspolehlivější je zjišťovat hmotnost činčily; březí samice by měla každý měsíc přibrat 25 - 30 g (jiná literatura zase uvádí, že pokud přibere samice měsíčně 50 - 70 g, pak je spolehlivě březí), poslední měsíc ještě více. Podle některých knih se má činčila vážit pravidelně každých 14 dní; za 6 - 7 týdnů březosti se zvýší hmotnost samice o 10 - 20 g, po 8 - 9 týdnech o dalších 20 - 30 g. Po 10 - 11 týdnech se zvýší až o 30 - 80 g, v dalších týdnech je přírůstek asi 10 g. V posledních dnech březosti může samice zhubnout asi o 20 g. Dalším způsobem, jak zjistit, že samička je březí, je pravidelná kontrola říje. Pokud se říje nedostaví do 30(- 45) dní od připuštění, činčila je s největší pravděpodobností březí.
Porod
Několik dní před porodem mohou být samičky agresivnější vůči samečkovi, mohou odmítat potravu. Klec by před porodem měla být důkladně vyčištěná, protože činčily mají tendenci rodit na jejím dně. Protože si nedělají žádné hnízdo, je vhodné udržovat v místnosti přiměřenou teplotu (nikdy ne pod 15°C, nejlépe okolo 20°C), aby novorozená mláďata neprochladla. Knížky píšou, že činčily rodí především v noci nebo brzy ráno. Moje osobní pozorování tomu však neodpovídá. Nejdříve odejde plodová voda, samička je pak mokrá okolo genitálií, na tlapkách i na čumáčku. Brzy následuje porod mláděte, samička mu z pochvy pomáhá tlamičkou. Poté odchází placenta, kterou samice celou pozře. Pokud se rodí více mláďat, obvykle je mezi nimi časový odstup 1 - 2 hodiny. Celý porod je poměrně rychlý, ale pokud je mláďat více, může se protáhnout na několik hodin.
Samička má asi 3 – 4 dny po porodu ještě otevřenou pochvu a sameček ji může už za 8 - 12 hodin po porodu znovu oplodnit. Uvádí se, že tato poporodní říje je fertilní pouze ze 40 %, ale nám samičky zabřezly pokaždé. Je pravda, že by se neměla tak brzy připouštět samička, která není v dobré kondici, má hodně mláďat (3 a více) nebo už měla 2 vrhy za sebou. V takovém případě se sameček odebere ještě před porodem nebo co nejdříve po něm. Vrátí se k samičce až poté, co se jí uzavře vchod do pochvy a on ji už nemůže oplodnit. Další říji má samička až v době odstavu mláďat, tedy za 8 týdnů.
U nás je vždy těsně po porodu rušno v obou klecích. Oba „plemeníci“ by si totiž rádi „vrzli“, „domácí pán“ samičku vždy velmi obtěžuje, „soused“ se k ní snaží prohrabat dnem nebo stropem nebo prokousat mřížemi :-). Některé knihy uvádějí, že se má sameček dát před porodem pryč od samičky a nemá být ani s mláďaty. Myslím, že je to na každém majiteli, jak to vyřeší. My jsme samečka nechávali vždy v kleci a nikdy s tím nebyl žádný problém. Během porodu většinou seděl na dně klece před vchodem do domečku, občas tam strčil nos, aby zkontroloval, jak to mámě jde, a pak jen podřimoval. Když jsme nechtěli, aby byly samice po porodu oplodněné, dali jsme samečka do jiné klece. Většinou ho samička bez problémů za pár dní zase přijala zpět, i když stalo se, že Myška Kubu odmítala celý měsíc! Zatím všichni samečci, které jsem měla, se chovali k mláďatům velmi pěkně, občas i zaskočili mámu a zahřívali je, když si šla samička na chvilku od drobotiny odpočinout na horní police.
Mláďata
Činčily mívají 1 – 5 mláďat, přičemž nejčastěji jsou to dvojčátka. Mláďata se rodí chlupatá, vidoucí a plně vyvinutá. Matka je důkladně olíže (čímž je nejen osuší, ale také promasíruje bříško a podpoří tak vyloučení prvotního trusu). Mládě se pak schová pod mámu, kde uschne. Porodní hmotnost mláďat se pohybuje mezi 30 – 60 g, průměrně okolo 40 g; za dva týdny by se měla zdvojnásobit. V měsíci věku se jejich hmotnost bude pohybovat okolo 150 g. Novorozená mimina se činčilám moc nepodobají; mají poměrně velké hlavy, malá a hubená tělíčka, velké zadní nohy a skoro žádné uši. Ocásek vypadá jako žížalka. Intenzivním kuňkáním se neustále hlásí mamince, která jim stejným zvukem odpovídá. Velmi často se k nim přidává i táta, takže pak můžete z klecičky slyšet hotový činčilí koncert. Za den – dva byste však už činčilátka skoro nepoznali. Velmi rychle se totiž zakulatí a vypadají jako plyšové přívěsky ke klíčům.
Pohlaví novorozeňat lze určit poměrně dobře; občas, obzvláště není-li srovnání, může člověk trochu váhat, protože činčilky jsou ještě hubené a zadečky i genitálie jim „vyčnívají“ od tělíčka. Penis je pak docela blízko řitního otvoru, takže vypadá jako samičí „papila“. Za 2 – 3 dny, když se malé činčilky trochu zakulatí, by to však už nemělo dělat žádné problémy.
Samice má 3 páry bradavek, funkční však bývají pouze 2 páry a někdy i méně.
Pokud je mláďat ve vrhu více, velice rychle se začnou hádat a prát o "nejlepší" z nich. Hádky trvají zhruba první den, potom už mají činčilí miminka každé svoji bradavku. Jen občas je možné vidět, že se jedno mládě snaží vystrčit svého sourozence od zdroje. Pokud je mláďat více než 2, je dobré sledovat jejich zdravotní stav a hmotnostní přírůstek, zda se všechna dostanou k mléku. Pokud jsou pokousaná, nepřibývají na váze, nemají plné bříško, je možné, že se ke struku nedostanou nebo má matka málo mléka. Samice pak mívá rozkousané bradavky. V takové případě bude dobré mládě (mláďata) dokrmit uměle. Malé činčilky velmi rády pijí tak, že leží na zádech pod maminkou a čouhá jim jen ocásek a zadní tlapky. Často pak takto leží a už ani nepijí, jen se nechají maminkou zahřívat. Taková poloha jim pak vydrží skoro až do odstavu. Mohou si také sednout na zadní nožky, předními rozhrnou srst okolo struku a začnou takto vsedě sát. Jak rostou, musí se u toho stále více zkroutit, aby se ke struku dostala.
Mláďata velmi brzy po porodu začínají běhat a zkoumat klec. Vypadá to, jako by první dny ještě neměla zažitý správný denní rytmus a lítají po kleci mnohdy i přes den. Velmi ráda mají různé škvíry, kam se sotva natlačí. Matka často běhá za nimi, neustále je očichává a masíruje jim bříška a zadečky. Je dost možné, že požírá i jejich trus, protože jsme ho zatím nikdy nikde nenašli. Mimina přitom kvičí, jako by je to rozčilovalo, ale je velmi pravděpodobné, že je to "kvikot", kterým oznamují dospělým činčilám, že to jsou ještě miminka a nikdo jim nemá ubližovat. Úplně stejně kvičí i tehdy, když k nim čichá tatínek nebo cizí činčila - když je berou do ruky lidi, neozývají se nebo zapiští jinak, což je pravděpodobně leknutí nebo strach. Malá činčilátka taky ještě neumí poskakovat jako dospělé činčily; po zemi lezou jako myši. Zato se velmi rychle naučí šplhat po pletivu. Jsou taky velmi "gumová", když odněkud spadnou, jako by se nic nedělo. Samozřejmě je třeba dávat pozor, aby nespadla z ruky, taková výška by jim už mohla ublížit.
Mláďata také začínají velmi brzy ochutnávat potravu dospělých činčil. Obvykle po pár dnech zkouší okusovat nebo žmoulat stébla sena, nebo si i hlodnou do granulek. Zatím to však nevypadá, že by se toho byla schopná najíst :-).
Mladé činčilky se mají odstavovat ve věku 6 - 8 týdnů, kdy je jejich hmotnost asi 250 g. V tuto dobu jsou už schopné se živit pouze pevnou potravou a mléko nepotřebují. Zároveň už mají naučené všechny základní životní potřeby (koupání v písku, pojídání vlastních bobků, čištění kožíšku, hlodání předmětů ...).
Umělý odchov činčilích mláďat
V současné době není vzácností, že se majitelům činčilího páru rodí mláďata. Rozmnožování činčil v zajetí totiž není nic těžkého ani náročného na znalosti či zkušenosti, protože rodiče (nebo samotná matka) se o své ratolesti bez problému postarají sami a dobře. Bohužel někdy se stane, že ne všechno jde tak, jak by mělo: Buď je mláďat v jednom vrhu příliš mnoho (tři a více) a samice je "nestihne" nakrmit, nebo nemá činčilí máma dostatek mléka ani pro menší počet potomků, nebo mládě z nějakého důvodu o matku přijde či je odvrženo. Ve všech těchto případech musí nastoupit "náhradní máma" v podobě člověka, má-li narozený drobeček přežít.
Během porodu
Může se stát, že samička při porodu uhyne nebo má ve vrhu tolik mláďat, že je nezvládne dostatečně nakrmit, a je proto lepší jí jedno nebo více mladých vzít. Nejlepší řešení je mláďatům najít vhodnou náhradní mámu, tedy činčilí samici, která má také čerstvě narozené jedno, maximálně dvě mláďata. Vlastní i osiřelá mláďata je dobré natřít nebo posypat nějakou výrazně vonící látkou (například obsahující mentol), aby je samice nemohla rozeznat po čichu. Potom je menší pravděpodobnost, že je odmítne. Lze dokonce uvažovat i o morčecí samici, popřípadě o činčile, které svá mláďata právě odstavila.
Otec a syn
Pokud není v okolí žádná vhodná náhradní matka, je třeba mláďata krmit z ruky. I přesto je dobré, pokud se o ně může postarat aspoň jejich otec nebo jiná starší činčila. Novorozená mláďata totiž nepotřebují ke svému přežití pouze potravu, ale musí být zahřívaná (ideální je teplota 27°C) a po nakrmení je třeba jim promasírovat bříško a tím podpořit trávení, močení a kálení. Dospělý jedinec je také bude čistit a dá jim základy činčilího sociálního chování.
Čím a jak miminka krmit
Mladé činčilky se rodí zubaté (mají už prořezané hlodáky) a pokud jsou dostatečně velké (= okolo 40 g), vydrží bez krmení díky svým zásobám "z dělohy" asi 12 hodin. Je tedy poměrně dost času zorganizovat náhradní péči.
Činčilí láska
Mladičkým činčilkám lze malou stříkačkou nebo kapátkem podávat směs sušeného mléka a převařené vody v poměru 1:1. Tuto směs je třeba vždy namíchat čerstvou a podávat o tělesné teplotě (asi 38°C). Při krmení je nutné držet činčilku vzpřímeně hlavičkou nahoru, aby mohla dobře polykat. Krmit se musí velmi opatrně a po troškách, aby tekutinu nevdechla! To může být pro činčilu smrtelné. Pokud by se stalo, že bude toto umělé krmení mládě nadouvat, lze zvolit jiné ředění: 30 % sušeného mléka, 60 % převařené vody a 10 % glukózy (např. Glukopur). Přikrmovat lze také směsí kondenzovaného mléka (Tatra) a heřmánkového čaje v poměru 1:2. Pokud se zdá, že mláděti tato směs nechutná, je dobré změnit značku mléka.
Zpočátku se mládě krmí každé 2 hodiny. Pokud není k dispozici dospělá činčila, je třeba mu po nakrmení promasírovat dolní část bříška teplým, vlhkým smotkem vaty, což činčilku stimuluje k močení a kálení.
Druhý týden po narození lze směs zahustit, například troškou rýžové kaše pro kojence. Do směsi lze přidat jednu kapku multivitamínu nebo probiotika (koupit od veterináře).
Intervaly mezi krmením se postupně prodlužují na 4 a později až na 6 hodin. Je třeba stále hlídat hmotnost mláděte, pokud roste dobře, lze přikrmování ukončit v 5-6 týdnech, ale pokud jsou přírůstky malé, lze ho dokrmovat až do věku 10 týdnů. Přestože mláďata činčil už druhý týden ochutnávají seno a za týden obvykle i granulky, je třeba jim stále dávat mléko, které jim pomůže dobře trávit i "dospěláckou" stravu.
Činčilky na váze
- Orientační hmotnost mláďat:
- po narození: 40 g,
- ve dvou týdnech: 80 g,
- v měsíci: 120 g.
Další péče o mláďata
Nejčastější příčinou úhynu mladých činčilek je podchlazení. To hrozí především tehdy, když se mládě narodí na dně klece, v průvanu nebo ho nemá kdo zahřát. Podchlazené mládě lze ohřát v teplé vodě (strčit ho tam až po hlavičku) a potom ho opatrně vysušit ručníkem. Přitom se mu promasíruje hrudník. Vhodné je do blízkosti mláděte vložit hřející pytlík a činčilku udržovat v teplotě okolo 27°C.
Péče o matku
Pokud nemá novopečená matka dostatek mléka, může se stát, že hladová mláďata jí rozkoušou bradavky. Matka se pak bude samozřejmě kojení bránit. Proto je dobré několik prvních dní bradavky kontrolovat a v případě potřeby je natírat například přírodním krémem Kamillosanem, který není pro mláďata škodlivý ani po pozření. Pokud jsou bradavky příliš poraněné, je dobré mláďata aspoň přikrmovat uměle.
Autor: zvířátko doma